Bazar: Ne
Veronica ROTH
v originále ALLEGIANT
vydalo CooBoo 2014
Tris a Tobias jsou opět spolu, ale společnost a systém, v kterém oba vyrůstali a kterému oba věřili, je v troskách. Systém frakcí je kompletně rozvrácený, rozhoří se souboj mezi jednotlivými vůdci toužícími po moci, ale všichni ve skutečnosti touží po jediném – po pomstě. A svět za plotem obklopujícím celé město se zdá ještě nemilosrdnější. Pokud však Tris chce ochránit své blízké, musí se vydat právě za hranice svého rodného Chicaga. A zde odhalí tajemství, které je ještě více šokující, než čekala.
Hodnocení: skoro ⭐ ⭐ ⭐ ⭐
Na úvod si dovolím být opět trochu zlá. Bez hlubšího zamyšlení nad posledním dílem trilogie Divergence je příběh jen honičkou za další a další vzpourou party adolescentů. Chvílemi se člověk ztrácí v tom, kdo se proti komu bouří a proč, případně kdo je na čí straně apod. Tomuhle zmatku nepomáhá ani vyprávění příběhu z pohledu obou hlavních hrdinů. Kapitoly se totiž nestřídají pravidelně, a tak jsem se několikrát musela vrátit na začátek kapitoly, abych zjistila, čí myšlenky vlastně pročítám.
Většina knihy se odehrává mimo Chicago, a to v Ústavu pro genetickou péči (ano, čtete dobře). Ústav se ale nenachází v Hitlerově Německu, nýbrž v Americe. Tris a spol. se zde dozvídají o nejrůznějších experimentech, jejichž součástí byl i frakční systém zavedený v Chicagu. Hodně se tu operuje s pojmy geneticky narušený a porušený. Místy mi to už přijde trochu překombinované, těch genů je prostě moc.
Oproti dvojce je tu o něco víc romantiky. Přesto bych Čtyřku občas ráda profackovala – jako kdyby svoje dřívější kouzlo a rozum nechal v Chicagu. Tris je naopak méně uštěkaná a její kapitoly se lépe čtou. Jejich vzájemný vztah se od dvojky sice někam posunul, přesto z nich nemám dojem extra zamilované dvojce. Spíš na mě působí jako dva lidé, které spojuje potřeba s někým být (a vlastně je jedno s kým).
A proč tomu tedy dávám skoro 4 hvězdy? Za nápad s dvojím šmírováním, za čtivost příběhu i za dobré tempo akcí. Líbilo se mi také, že partička z Chicaga zůstala věrná svému městu. Nicméně konec příběhu mě neohromil a zmatky typu „vzpoura za každou cenu“ mi nedovoluje dát víc. Bohužel musím konstatovat, že ve srovnání se závěrem série Hunger Games Divergence o fous prohrála.
Anotace vč. obrázku CooBoo.

Celá trilogie byla moc hezká. Trochu mě tedy naštval ten konec, ale ono v životě taky všechno nedopadne vždycky dobře, že? Pokud mohu porovnat s Hunger Games, tak mě se Hunger Games líbily o fous víc (zjevně za to může o něco šťastnější konec). Jinak komu se dystopie líbí, tak si přečtěte Dech od Sarah Crossan, to také není vůbec špatné.